Narcissina osudová chyba - Vztah bratrů Malfoyových

Když z Narcissy a Luciuse opadlo největší nadšení z narozeného syna, rozhodli se ukázat ho jeho bratrovi.
Zaklepali na Basiliskovy dveře a když se jejich syn ozval, Narcissa vzrušeně vykřikla:
„Pojď se podívat na bratříčka, Basie!“
Basilisk váhavě otevřel dveře a zastavil se na prahu. Jeho zrak padl na matku, která láskyplně tiskla dítě k hrudi. Otcova tvář zářila štěstím jako nikdy.
Teprve až si Basilisk důkladně prohlédl rodiče, pohlédl na dítě.
Hledělo na něj se zájmem a vesele k němu natáhlo pacičku.
Basilisk ji silně uchopil a s kamennou tváří zíral do bratrových očí.
„Tak co, Draco?“ promluvila Narcissa na dítě, „jak se ti Basilisk zamlouvá?“
Draco se hlasitě rozplakal a snažil se vymanit ručku z bratrova sevření, které však ne a ne povolit.
„No tak, Basilisku!“ ozval se Lucius, „pusť mu tu ruku, copak nevidíš, že pláče?“
Basilisk nechal klesnout ruku, ublíženě se vrátil do pokoje a zavřel za sebou dveře.
„Proč se zase chová tak podivně?“ ptal se Lucius, ale Narcissa neodpověděla. Plně se soustředila na Draca, který se konečně utišil.

***

Draco rostl jako z vody.
Zanedlouho se již batolil po domě a broukal první slovíčka. Nadšeni z něj nebyli pouze jeho rodiče, nýbrž každý, kdo ho spatřil.
Výjimkou byly pouze dvě osoby.
Jeho bratr a teta.
V přítomnosti rodičů se Basilisk choval, jako by bratra neznal. Ale když spolu osaměli, choval se velice podivně. Považoval Draca za svého poddaného a mladší bratr z něj měl takový strach, že vždy hlasitým pláčem přivolal rodiče.
Bellatrix Draca považovala za zkažené dítě. S pohrdavým výrazem tvrdívala, že z něj nikdy nic nebude, že skončí jako jeho rodiče a to že by byla ještě ta nejlepší možnost.
Zato o Basiliska pečovala skoro jako matka a jejich vztah byl vřelý.
Často se podivovala, že tak nadaný chlapec může být synem Narcissy a Luciuse.
V časech, kdy neměla moc smrtijedských povinností, si ho z Malfoyovic sídla odvážela čím dál častěji a Basilisk s ní trávil většinu času.
Bellatrix se občas divila, že Narcisse nevadí, že jí „krade“ syna, ale pak si uvědomila, že je její sestra stále zaneprázdněna péčí o svého nového, rozkošného a blonďatého synáčka.
Narcissa s Luciusem byli skutečně Dracem tak unešeni, že často na jeho bratra zapomínali.
Vždyť Draco byl pro ně pouhá radost a světlo dne, zatímco Basilisk byl problémový podivín.
Kdyby byl Basilisk normální dítě, jistě by v něm tato situace vyvolala žárlivost.
Ale on ke svým rodičům choval stále stejnou lhostejnost a bratra nepovažoval za nic víc než nový nábytek do domu.

***

Nastal zase jeden z krásných a klidných dní.
Draco už měl skoro rok a Narcissa s Luciusem se právě radovali z jeho prvních krůčků. Každý ho držel za jednu ruku a pak ho opatrně pustili. Než si Draco uvědomil , že ztratil podpěru, ušel vždy pár kroků.
Bellatrix si naštěstí Basiliska odvedla už z rána a tak Malfoyovi neměli špatný pocit, že se mu nevěnují. Měli celý den jen pro sebe a svého maličkého.
Najednou se však do této idylky ozval rušivý zvuk. Někdo se právě přemístil do zahrady.
Malfoyovi zklamaně pustili Dráčkovu ručku a šli se podívat ke dveřím.
Ty se právě otevřely a dovnitř vběhla Bellatrix s Basiliskem.
„Co se dě…?“ ptala se Narcissa, ale sestra je přerušila:
„Důležitá schůze. Účast všech nutná,“ řekla zadýchaně.
Narcissa se zatvářila otráveně:
„Schůze…?“ po delší dobu se žádné smrtijedské sněmy nekonaly a Narcisse to ani v nejmenším nevadilo, ba naopak.
„Ale co děti? Nemůžeme je tady nechat samotné…,“ ozval se Lucius.
„Dost řečí,“ zarazila jejich protesty Bellatrix, „Smrtijedy jste se stali dobrovolně, tak si nestěžujte. A co se dětí týče - Basilisk se ze chvíle samoty jistě nerozpláče a jak jste vychovali toho vašeho zhýčkaného blonďáčka je mi upřímně jedno. Tak už pojďte. Pán Zla čeká.“
Narcissa na Bellu zlostně pohlédla, odběhla pryč a za okamžik se vrátila s Dracem v náručí.
Bellatrix se už už nadechovala k protestu, ale pak si jen vyčerpaně povzdechla, poplácala Basiliska po zádech a řekla mu:
„Ty tu zůstaň. Neboj, určitě se brzy taky na schůzi dostaneš a ne pouze v matčině náručí.“
Basilisk se se svěšenými rameny vydal směrem ke svému pokoji a zklamaně pozoroval své příbuzné, jak se přemisťují pryč.